Ten, kdy celý den na nic jiného nemyslíte. Ten, kdy si v hlavě přehráváte to co se stalo den předtím. Ten, kdy si představujete co by se mohlo stát. Ten, kdy myslilte na určitou osobu. Ten, kdy přemýšlíte nad tím, proč se vám neozývá, co dělá, s kým je, jaké má plány na další dny. Ten, kdy jen prostě koukáte s prominutím do blba a přistihnete se, jak se smějete jen tak. Ten pocit, když v břiše cítilte motýli, když víte že se s tou osobou setkáte. Ten pocit, kdy posloucháte písničky dokola a vždy si ten text spojilte s tou osobou. Ten pocit, když vám přijde na počítači nebo na mobil oznámení že vám ta osoba napsala. Ten pocit, kdy vám začne strašně moc rychle bušit a vy jste štěstím bez sebe. Znáte jo pocit? Je vám povědomý?
Já ho právě prožívám. Pořád si říkám: Co to se mnou je? Vždyť nejsem vůbec při smyslech!
Ale nejde to.
Ten pocit nemizí. Nejde vypnout.
Jak se v mé oblíbené písni zpívá
"What's wrong with me? I think this is love.
Žádné komentáře:
Okomentovat